*Proč lhát ?! Stačí mluvit pravdu, aby nám nevěřili ...*

*Největší štěstí člověk má, když může žít pro to, pro co by byl ochotný i zemřít !*

*Milovat neznamená mít jen rád, milovat je věřit a pravdu znát, milovat je jako podat si ruce, propojit duši i srdce ..*

Říjen 2010

Odpoledne se zlatíčkama ;o* - nový objev :P!!

29. října 2010 v 14:00 | Hanny WebMiss |  WebMiss
Včerejší dopoledne jsem strávila zahrabaná v učení s představou klidného víkendu a výborných známek z chystaných písemek, tak doufám, že to k něčemu bylo xD

Odpoledne jsem vyrazila za Gábinkou do nemocnice. Vyoperovávají ji uzlinu pod bradou..
Dorazila jsem kolem čtyř odpoledne po asi půl hodinovém hledání jejího pokoje po celé nemocnici a to nepřeháním- fakt úroveň :/!
Přesto jsme pařádně pokecali na nejrůznější témata :)
Operovali ji v úterý, takže už byla celkem v klidu, ale jek se jí dotýkaly různých nervů, částečně jí znecitlivěli levou část dolní čelisti, tak smát se s ní, bylo poměrně složité..
Ještě musí být sice týden doma, ale už se těším, až ji ve škole zase uvidím :*!!...

Z nemocnice jsem valila rovnou do tělocvičny na Slávii, kde jsem měla sraz s klukama a Mončou, spolužákům jsme fandili tak oddaně, že dnes nemůžu skoro promluvit :D..
I tak to stálo za to..

Ještě jsem se asi nezmínila.. už je to dýl.. asi jsem se zamilovala XD - taky proto se účastním skoro všech basketbalových zápasů které u nás jsou, jelikož on je taky v týmu ;)
Hodila bych jsem nějakou fotečku ze zápasu,ale bohužel se mi je ještě nepodařilo nasoukat do NB, tak to pak doženu :)...

Sama v noci v tmavé uličce ...

29. října 2010 v 13:40 | Hanny WebMiss |  Názory & Postřehy * Tipy & Triky
Zrovna včera..
Jdu shodou okolností po ne příliš osvětlené uličce kolem 11-ti večer a kolem projíždí celkem pěkný brouček s otevřenou střechou a  troubí.. 
Samozřejmě nevím, zda jsem v ulici sama, tak se otočím jestli to nebylo na mě, abych se přeci jen přesvědčila..
Pri tom to auto už přibržďuje a otočkou se vrací zpět ke mě a jede vedle chodníku ..
Z okýnek jen slyším nadávky dost napité partičky..
Zvali mě k sobě, jestli nepotřebuju někam svést..
Samozřejmě, nejsem blbá, abych si k nim nastoupila..
Radši jsem rychle zahnala nadávky z jazyka a zrychlila tempo abych se dostala z opuštěné ulice.. 
Ještě bych s nimi skončila někde v křoví vysvlečená do půli těla :/!..
Zkrátka holky, choďte po boku nejlépe přítele, nejhůř ve dvojici s kamarádkou, po osvětlených hlavních ulicích ať neskončíte na zadním sedadle či hůř v kufru néjakého uchýla natož mezi veřejnými keři :P!

Úsměv je všude =)!!

26. října 2010 v 13:29 | Hanny WebMiss
Jen tak se procházím po městě s miláčkem směr večerní Havana a tohle vidím v takové zapomenuté uličce ..

Just smile is everywhere !! =)

Pentagram

25. října 2010 v 14:40 | Hanny WebMiss |  Názory & Postřehy * Tipy & Triky
Satanistická hvězda, tak pentagram znají ostatní, nevědící a nezajímající se..
Pro mě tenhle přivěsek znamená dlouhodobou srdcovku.. 

Pro vysvětlení a seznámení, jde o symboliku čísla Penta = 5, které přesahuje sílu čtyř základních živlů.. pátým je vesmírná energie (život) nebo také éter...

Už je to dávno co jsem se začala zajímat o magii, to už i docela přešlo, bo věnovat se tomu hlouběji, na to není čas, ale za tu dobu jsem se stala skoro specialistou právě na pentagram, ne že bych se ňák chlubila, není čím!..

Zrovna to bude půl roku, kdy jsem jej sundala, bo sem se začínala bát, že jsem na něm závislá..
Jo, zní to divně, ale pokud si každým dnem vnucujete, že na TOM, ať je to cokoliv závisí všechno, opravdu tomu začnete bezpodmínečně věřit.. 
Tak jsem se rozhodla s tím skončit a riskla jsem to a asi po třech letech si jej sundala z krku na delší dobu než na jednu noc..
Nic se nezměnilo!
Já jsem žila v klidu dál v "sešitě s pořád stejně širokými linkami"..
Jenomže asi před týdnem jsem pentagram vyhrabala při úklidu z toho nejspodnějšího šuplíku a rozhodla se to zkusit znovu.. a bez předsudků!
Musím říct, že na druhý den to byla nehorázná změna!
Jako, nemyslete si, že sjem blázen!
Tady jde jen o vnitřní pocity..
Cítila jsem se tisíckrát líp, ve škole se mi dokonce začalo taky dařit, smířila jsem se s kámoškou..
Prostě, záleží jen na vás, jak vám bude.. to je zákon přitažlivosti :)

Pentagram: Každý jeho cíp představuje jedno období života- zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt...

"Musíš věřit !".. to řekl slavný Aristoteles..
Ano, jde jen o vštěpování jistých pocitů ne skutečností do vaší mysli, proto, kdo neuvěří, jeho problém, ale prosím neshazujte můj názor !!

Pentagram musí být nakreslen pěti přímými tahy, pokud je teda nutné jej vůbec někde zvěčňovat.. obvykle, pokud ano, se vyrývá do dřevěných desek a nebo jen pomyslně prstem kreslí do vzduchu!

Kdysi byl také symbolem Krista, tento názor už však pohasl, kvůli, či pokud chcete díky názorům nerealistických členů církví..

A proč Satanistické hvězda?
Pentagram převrácený vzhůru nohama, čili stojící na jednom cípu se nazývá Bafometova pečeť a používá se jako symbol satanismu a ďábla, tento význam však vznikl až při příchodu církve, která se snažila zničit pohanskou víru..

Pentahram také označuje pomyslně pět údů člověka- hlava, ruce a nohy!

  P.S. Oba obrázky jsou autorské, proto: please, do not copy :)!!

Most

25. října 2010 v 8:00 | Hanny WebMiss |  Povídky & Příběhy
Táhlo na pozdější večerní hodiny a ztichlé město se pomalu ukládalo ke spánku. Obloha byla ten den zbarvena do podivně švestkově modra, do jakési nadpřirozeně neskutečné barvy. Potemnělými uličkami jako jediná z lidského pokolení procházela jakási drobná neidentifikovatelná dívka.
Šla - ani ne rychle, ani ne pomalu - šla jistě a cíleně. Mířila k řece. Mezitím co měkce našlapovala na vlhkou půdu, noční krajinu ozářil veliký bledý měsíc.
Z nenadání se z temnoty vynořil veliký železný oblouk - starý most, který spojoval dva břehy široké tmavé řeky.
Dívka položila nohu na první schod a malinko se zarazila. Pak ovšem rozhodně potřásla hlavou, dlouhé jemné vlasy jí přitom zavířily kolem obličeje a rychle vystoupala 33 dalších schodů, které ji dovedly na relativně dlouhou rovinku, olemovanou oprýskaným rezavým zábradlím.
Opřela se lokty o zábradlí, zahleděla se do dálky, tam, kde už dávno zapadlo slunce, stejně tak, jako zapadlo to její, smysl jejího žití, ten, který před týdnem zemřel na rakovinu.
Byla rozhodnutá, už dlouho, věděla, že jestli její Láska umře, nebude moct žít ani ona.
Tolik probrečených nocí, co jí to stálo, tolik otázek "proč", tolik falešných nadějí a obelhávání sebe sama, že je to všechno jen hnusný zvrácený vtip, či snad mýlka lékařů.
Všechno zmizelo s jeho posledním výdechem a ona necítila vůbec nic, jen obrovskou bolest, jako by se celá její osoba změnila jen v bolest, usínala s ní a s ní se i probouzela, snídala s ní a večeřela také, nemohla takhle žít.
Počkala na pohřeb, kde si mohla vybrečet oči, uvnitř se svíjela jako v agonii a pak pochopila, co musí udělat.
Teď stála na mostě, nepřítomně hleděla do dálky, stála na stejném místě, na kterém se poprvé políbili, tehdy byl krásný slunečný den, vrchol léta, oni se drželi za ruce, smáli se, byli šťastní a zamilovaní.
Po tváři jí stekla jedna jediná slza. Nesetřela ji, nechala jí pomalu stéct a posléze spadnout na špinavé zábradlí, kde se leskla, jako všechny pocity smrsknuté do jediné kapky žalu a bolesti.
Podkasala si dlouhou sukni černých splývavých šatů a obratně se vyšvihla na zábradlí.
Teď stála, vypnutá do výše, osvětlovalo ji bledé světlo měsíce, vlasy jí mírně poletovaly kolem tváře, byla tak krásná…
Zahleděla se do temné hlubiny tajemné řeky, ve které se čeřily drobné vlnky a lehce, jakoby nic, udělala pouhý jeden krok dopředu.
Padala, jako cosi zlověstně smutného, trvalo to celou věčnost, jako ve zpomaleném záběru, až konečně dopadla do chladné vody, která tím vystříkla na všechny strany.
Pak už byla jen a jen šťastná.
Byla přece s ním.

Fantasy

23. října 2010 v 18:33 | Hanny WebMiss |  Téma týdne
Ouu.. Fantasy.. jako asi hodně oblíbený žánr si získal i část mého srdíčka xD..
Jo, zní to divně :P Přesto, kniha je neuvěřitelný vynález..

Nepatřím mezi knihomoly, coby každou volnou chvíli trávili v knihovně, ale když mi někdo doporučí kvalitní bestseller.. taky nepohrdnu románem :)..
Miluju a vřele doporučuji třeba Jméno růže od Umberta Eca!!

No, ale vraťme se k fantasy.. určitě je rozdíl, mezi ufo, roboty, vynálezy budoucího století, magií,... zkrátka druhů tohoto žánru je spousta a já si nejvíc libuji právěv magii..

na knihách zbožňuju, že si děj můžu vysvětlit, přebarvit a hlavně představit podle sebe!..

Tady je možné všechno! Ať si představíte, že umíte létat nebo mluvit se zvířaty či prostě ovládáte všechny světová jazyky!..
Je jen na vás, kde se právě octnete, jestli v Austrálii, Americe nebo ve vedlejším pokoji...
Váš vysněný idol s vám začne chodit, ať to bude váš soused, nebo nebo slavný herec.. všechno vznká ve vaší fantazii...

Nudíte se a toužíte po životní změně.. napište fantasy knížku xD!..

Samozřejmě nemusí jít jen o knížku ale i o film..
Můj názor ale je, že filmy jsou ubohá napodobenina spojení lidské fantazie a knihařství, přesto taky sedávám večer co večer u televize.. zkrátka, to si dnešní doba vynucuje.. a proč vlastně ne, baví mě to =):PxD


Natural naturaly and Old school =)

23. října 2010 v 18:18 | Hanny WebMiss |  WebMiss

Nejkrásnéjší na svetě nejsou věci, ale chvíle, okamžiky, vteřiny, pocity!...

21. října 2010 v 8:00 | Hanny WebMiss |  Názory & Postřehy * Tipy & Triky
Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale chvíle, okamžiky a vteřiny. A ty nejkrásnější se člověku stávají, aniž by si to uvědomil. Snad s postupem času, když se ohlédne zpět, si uvědomí, jak vlastně žil
a jaký jeho život měl smysl. Proč má člověk pocit, jako by měl celý život klapky na očích? Pocit štěstí je vzácný, málokdo ho pozná
a málokdo si ho umí vážit. Vím to, moc dobře to vím.
Je to přesně rok. Tenkrát jsem si myslela, že mi patří celý svět. To se člověku stává, když je mu sedmnáct. Měla jsem všechno, co jsem mohla potřebovat. A nejen to. Byla jsem šťastná. Měla jsem Tebe. Byl jsi pro mě vším, netoužila jsem po ničem jiném než po Tvé blízkosti. Všechny ty vzpomínky...není vůbec jednoduché si je vybavit. Jsou ukryté za černou clonou nových myšlenek. Ano, černých jako uhel. Všechno hezké jednou končí právě proto, aby něco nového mohlo začít
. Lepšího, nebo horšího? Myšlenek, které dávno pohřbily mou lásku v zapomnění. Smrt - ale právě po ní si člověk uvědomí, co vlastně měl. Ne, je příliš pozdě!
První pusa, první dotyky...ty okamžiky, jen Ty a já, vystřídaly lesknoucí se oči plné slz. Slz slaných, které se snaží vzít s sebou všechno to trápení. Nemůže se jim to podařit, malé střípky vždycky zůstanou uloženy hodně hluboko. Hluboko v nás, hluboko ve mně, pořád je tam cítím... Proč se člověk trápí? Aby věděl, že žije. A žije proto, aby se trápil. Aby jednou mohlo být líp. Neustálý kolotoč, ze kterého není úniku. Chtěla jsem z toho kolotoče vystoupit, ale nešlo to. Příliš jsem Tě milovala. Celý svět byl pro mě jen Ty a já, my dva. Všechno ostatní
jakoby pro mě ztratilo smysl. Neexistuje nic horšího než dávat svůj osud do rukou jiných a já jej celý vložila do rukou Tvých, tolik jsem Ti věřila. Když jsme byli spolu, svět kolem nás změnil barvy, vzduch, který jsem dýchala, neobsahoval kyslík. Vždyť já bych za Tebe i dýchala! A Ty sis toho nedokázal vážit.
Mám zmatek sama v sobě, nedokážu se soustředit. Černá a bílá, noc a den. Takový můj život byl, je a bude. Stejně jako mé myšlenky. Miluji Tě a přitom Tě nenávidím, tak moc nenávidím... Tolik jsi mi ublížil a tolik jsi mi toho dal. Nikdy nezapomenu, jak něžně jsi mě hladil po vlasech, díval se na mě upřímnýma očima, nebo když jsme jen tak v noci koukali na noční oblohu plnou hvězd a hledali tu naši. Ale také když jsi mi stíral slzy, které se jako malé perličky kutálely po mé tváři. Později už to nebyly jen perličky, ale velké perly, ve kterých bylo ukryto všechno to utrpení, všechna bolest. Pro lásku se musí trpět a za štěstí bojovat. Dnes už to vím. Ale dodnes nevím, jestli jsem Tě vůbec chtěla potkat. Někteří lidé vstoupí do života jiných, aby z něj zase odešli. Stejně jako Ty. Děkuji. Za ty chvíle, kdy jsem byla prostě...prostě šťastná. Chci mít všechno, ale nevím, co to to všechno je. Chci žít lepší život, ale nevím o co lepší. Snad příště, doufám...

"Žijeme, abychom mohli zemřít ..."

17. října 2010 v 15:25 | Hanny WebMiss
Tak po dlouhé době usedám k notebooku a píšu něco aktuálního.. vlastně ani nevím co :D..
Můžu tak možná stále dokola mluvit na slibné téma otravné školy a toho, jak nic nestíhám, i když, je to vlastně pravda!
Inspirace žádná.. a čas na delší články už vůbec žádný..

V týdeníku mi má tento týden vyjít sloupek, tak doufám, že to nedopadne jako minule, kdy to ta korektorka upravila tak, že to ani nedávalo smysl, což se teda zdaleka rozchází s tvrzením, že to mám opravit k lepšímu.. vraťme se do reality!..

Jinak se vám teda pokusím spíchnout trochu delší článeček slibovaný taky už pár pátku o mé skromné křehké osůbce, aneb "Jak vnímám sama sebe..." tak se těšte :)!...

Ještě... velká omluva bo můj foťáček i s kartou má brachak v Praze, tkž fotečky dodám během týdne, bo už ani skoro nevíte jak vypadám :D!..

Pá-a zlatíčka ;)*

Učením do blázince? Může se stát!

17. října 2010 v 8:00 | Hanny WebMiss |  Povídky & Příběhy
Trochu starší text z minulýho roku :)...

Dlouho očekávané období nastalo, je tu konec pololetí a naše škola se proměnila v jakési peklo na Zemi. Jindy, dá se říct, milí profesoři, nyní chlupatí, ostnatí a rohatí stvoření s hněvem v očích, kteří přišli z místa hrůzy za účelem trápit pilné studenty. Tito nemilosrdní tvorové se rozhodli, že nám přiblíží atmosféru země pekelné, a nastolí nám tvrdý řád. Říkají, že se stále "flákáme" a že nic neumíme, a tak nám diktují samé libůstky. Kompozice z matematiky, test z angličtiny, pololetní práce z francouzštiny, zkoušení z českého jazyka, zkoušení z anglického jazyka, písemná práce ze zeměpisu, test z dějepisu, zkoušení z dějepisu, písemná práce z biologie, práce z fyziky, test z chemie. Každý den nám zadávají minimálně dvě písemky a k tomu jako bonus aspoň jedno zkoušení z dějepisu. Bohužel, musíme se s tím vyrovnat a přijmout to tak, jak to je. Neříkejme tomu pololetí, ale nazývejme to pravými jmény, tudíž obdobím velkého stresu, bolesti hlavy, naprostého vyčerpání a pytlů pod očima. Dvakrát do roka to samé. Člověk by řekl, že si na to my-studentíci navykneme a za chvíli to budeme zvládat raz, dva. Ale omyl, přátelé, každým rokem to je ještě horší. Zažila jsem to už asi dvacetkrát a při pomyšlení na to, kolikrát mě to ještě potká, mě napadají mdloby. Pět měsíců pohoda, klídek a najednou rána jako hrom a nám nevinným studentům nezbývá nic jiného než se jen zabarikádovat učebnicemi a sešity a učit se, učit se, učit se.
Úplně slyším učebnici matematiky, jak na mě volá: "Kačenko, pojď si mě otevřít na straně 152, pojď si vypočítat pár příkládků, pojď, už se na tebe moc
těším." A do toho se náhle vloží francouzština a praví: "Co chceš, ty matiko, si jako myslíš, že dá přednost
tobě nebo co? Pojď, Katuško, pojď, mých 100 slovíček na tebe úpěnlivě čeká!" Jedním okem mrknu po matematice, druhým po francouzštině a řeším dilema, zda mám knihy otevřít, či nikoliv. Do toho se vloží další a další knihy a sešity a já se náhle cítím ztracená a unavená. "Nemůžu, já už nemůžu!" slyším, jak křičí můj vnitřní hlas. Oddychnu si a pomyslím si, že trocha volna to vyřeší a já že budu za chvíli zase na hlavičku zdravá.
Step, antilopa a na ní Ibrahím Íbn Jákúb, to jsou prosím, drazí přátelé, vidiny, které mám, když zavřu má krásná pytlovitá očka. Mám pokračovat? Místo nebe kvadratická, lomená a logaritmická funkce, na jejíchž křivkách se pohupují francouzská a anglická slůvka, jež se usilovně snaží chytit jezdec na pruhované antilopě. Je to strašné! Tak moc se snažím všechno naučit, a nejde to! A náhle na mě něco sahá, leknu se, uskočím, oklepu se a pak teprve si všimnu mé skvělé maminky, která na mě sladce kouká. "Kačulko, máš toho už plné zuby, že mám pravdu? Běž mi raději skočit do krámu pro pár vajíček, chleba a šunku, ať máš zítra co papat ke snídani." Ach ta matka! Už vím, po kom jsem tak "vyčůraná". No, ale co mi zbývá, půjdu a třeba i přijdu na lepší myšlenky.
Procházím se po regálech a hledám chleba, jsem z toho všeho už tak zmatená, že už jsem zapomněla i to, kde co leží. I když nakupuji, hlavou se mi honí myšlenky typu: Jak chleba vznikl, z jakých surovin ho připravili, kdo ho upekl, proč se tomu ději říká zrovnapečení, proč ne třeba chlebování nebo proč chléb dostal vůbec tento název? Přemýšlím, jestli jsou lepší super a hypermarkety než malé obchůdky, jestli mi vystačí peníze atd. Po příchodu domů mám pocit, že je má hlava už natolik přeplněná vědomostmi, že za chvíli praskne. Řeknu si: 'Tak, Kačeno, máš poslední možnost se něco naučit, takže s úsměvem do toho.' Samozřejmě poslechnu tento chytrý hlas a vydám se na pomalou smrt. Opět se učím a učím, avšak už ani nevím, co se to vlastně učím. Z fyziky je náhle angličtina, z matematiky zeměpis a z chemie je patlanina všeho, na co jsem se dnes podívala, takže něco podobného jako jogurt s příměsí vzorečků a posypaný lahodnými slovíčky. Proplesknu se a zeptám se sama sebe: 'Máš to vůbec zapotřebí takhle se ničit? To co jsi se naučila, jsi již zapomněla, to co právě čteš, pomalu zapomínáš a to, k čemu jsi se ještě vůbec nedostala, stejně zase zapomeneš, tak proč to všechno?'
Zahodím ta kila papírů a jdu spát!